Rock & Pop
Květnový Rock & Pop
Kay leží v rohu místnosti na pohovce, nohy natažené pomalu na druhý konec šatny. Hledí do prázdna, nebo v dálce sleduje svoje černé conversky. Jirka sedí v opačném rohu a z mokrých vlasů mu odkapává pot na jeho bílé conversky. Dan obvykle postává s ručníkem v ruce a Amák sedí na zemi s hlavou v dlaních a hledá zbytky kyslíku ve vzduchu. Na brněnské Flédě to byl opravdový rokenrol. Stojany se hroutily, kabely se míchaly, Kay občas někam zahodil mikrofon, který nefungoval. Jiří přeběhl z levé strany a cpal vokály s Amákem do jednoho mikrofonu, zatímco Kay lovil zpod odposlechu zablokovaný kabel, aby mohl zpívat alespoň v kleče. Apokalypsa pro zvukaře, ale pecka Ghetto svištěla od sloky k refrénu a stát zády k pódiu, nepoznal bych, že se něco děje. Snad v tom bylo ještě trochu víc naléhavosti. Okamžitá nervní řešení banalit, které nakupené do několika prvních skladeb obkroutí muzikantům nohy, vyprovokovala kapelu k ještě emotivnějšímu projevu. V druhé polovině koncertu Kay zakopává a padá na zem někam za Jiřího. Refrén dozpívá z podlahy. A taky pěkně od podlahy. „Byli jsme trochu nasraný, ale je klidně možný, že to je právě ta z nouze ctnost, někdy se to prostě nedaří a lidi si to užívaj ještě dvakrát tolik!“ řekl k tomu Kay o dva dny později.
celý článek čtěte v R&P 05/07
Zdroj: rockandpop.cz