Rozhovor s Karlem 2. díl
Kay (Sunshine): Rozhovor. Díl druhý, závěrečný (2/2)
Autor: dardzi
I druhý díl rozhovoru s Karlem Buriánkem je z té samé kavárničky kdesi na Letné. A protože se mezi prvním a druhým partem nestalo nic zásadního - slunce pořád svítí a muzika se pořád hraje - je možno číst i tuhle část dle libosti.
Co kromě muziky tě ještě těší?
Muzika. A spoustu dalších věcí. Jedním z důvodů, proč došlo k tomu zlomovýmu rozhodnutí o návratu domů z mojí strany, bylo, že jsem si uvědomil, že nechci mít úplně rozesraný soukromý život. A to jsem si dlouhou dobu myslel, že jsem silný a že nepotřebuju mít lidi kolem sebe a nepotřebuju soukromý život a nepotřebuju zázemí. Hrozně mě baví, co dělám, a ještě to chci nějakou chvíli dělat. Naplňuje mě to. Baví mě hudba jako taková, i pasivně. Ale taky vím, že nechci žít jenom pro sebe a být zodpovědný jenom sám za sebe. Nechci se dostat do stavu, kdy na mně bude záležet jenom lidem, kterým budu vydělávat peníze.
Tohle pozoruješ od Ameriky?
No, jasně.
Takže se od ní začínáš tak trochu usazovat?
Tolik ani ne. Jde spíš o to, co si uvědomíš v sobě. Nemusíš to hned naplnit tím, že si vezmeš hypotéku, koupíš si dům a budeš pěstovat květák na zahrádce. Zúročí se ti to až za nějakou delší dobu. Jsou totiž jen dvě varianty, jak žít a hrát naplno. Buď si najdeš partnera, kterýmu nebude vadit, že budeš tři měsíce pryč, pak čtrnáct dní doma a zas tři měsíce pryč, pak odjedeš do Austrálie, do Japonska… A najít někoho takovýho je fakt těžký. Nebo začneš redukovat a v momentě, kdy řekneš svýmu labelu, že pojedeš na turné na měsíc a pak chceš být dva měsíce doma a že chceš v létě volno a jet k moři, řeknou ti: "To ses posral? Běž pryč, najdi si nějakou normální práci. Další..." Takhle funguje business. Když to chceš dělat třeba jako vrcholoví sportovci, je to nula pro soukromej život.
Jak dlouho si myslíš, že ještě vydržíš svůj vrcholový záběr?
My teď ale máme svobodnou volbu. Jsme v situaci, kdy si diktujeme. Řekneme například, že chceme hrát přes celý léto a pak chcem 14 dní volno. Je to víc v našich rukách. Samozřejmě, že k tomu musíme dělat i jiný věci. Dělám v rádiu a občas píšu do nějakýho časopisu. Baví mě to, ale stejně tak bych mohl dělat práci, která by mě vůbec nebavila, a vydělával bych víc peněz. A taky můžu jenom hrát, což je mnohem lepší než u spousty dalších kapel, který musí mít civilní zaměstnání. U nás by to ale fungovat nemohlo. My musíme být pořád v kontaktu. Jsme jako rodina. Hodně zkoušíme, takže ani nemůžeme mít žádný vážný civilní zaměstnání.
Taky by mě zajímali Scissorhands? Co tě láká na tom, produkovat tyhle kluky? A co je na tom těžký?
Výhoda je, že jsou mladý. Je to možná blbý, ale pro mě je
Scissorhands hlavně Pavel. Kytarista a zpěvák. Mozeček a hnací motor
celý kapely. A hlavně má vizi, co chce dělat a jak to chce dělat. Sice
ještě neví, jak se k tomu dostat, ale na to časem přijde… A taky je
talentovaný, je šikovný. Netrpí českým mindrákem. Poslouchá hodně
muziky, sleduje, co se děje, a i když jsme generačně někde jinde, má
hodně oblíbených věcí, který oslovují i mě, a taky stejnej způsob, jak
sleduje hudbu a co si z ní bere. Tohle máme hodně podobný. Jen nemá
zkušenosti a já bych mu mohl pomoct. Ale to pravý produkování to není.
To v Čechách ani nefunguje.
Můžu pro ně být něco jako studiový kurátor, můžu jim říkat, co si
myslím, že by mohlo být dobrý, ale nemůžu být moc direktivní. Nejde to
v podmínkách, jak jsou tady nastavený. V Čechách ani nejsou opravdoví
producenti. Jsou to lidi, který dělali nějakou dobu hudbu a mají
zkušenosti. A ty se pak snaží předávat lidem. A podmínky, za jakých
vzniká deska Scissorhands, jsou striktně limitované tím, že člověk,
který je bude vydávat, má jenom omezené množství peněz a taky těžko
říct, jestli má cenu investovat víc.
Každopádně si myslím, že když ne tahle kapela, tak aspoň Pavel
má potenciál. Není tady tolik lidí, který by přemýšleli jako on a měli
švih. Není to upachtěný a i když to není otesaný, protože on je svým
způsobem pankáč, je to sexy. Nic neřeší, nemá ambice, že by chtěl
objíždět svět, ale baví ho to. Ale jestli ta kapela vydrží, ví čert.
Jsou hrozně mladý a každý má úplně jiný zájmy. Nemají disciplínu.
Nejsou moc dobrý muzikanti, což je docela průser. Uvidíme, až natočí
desku.
Jak jste se k sobě dostali?
Dan Trávníček je šéf XProduction, což je firma, která se snaží
o vydávání muziky trochu odlišné od té, co se tady běžně dělá. A je
taky neutuchající hledač různých talentů. Něco jako ten kluk, co
založil label Merock Records a objevil Klaxons a spoustu dalších teď už
velkých kapel. A přitom nechodí na koncerty. Je totální blog-geek, a
jediný, co dělá, že sleduje všechny hudební blogy a myspace. Všechny
kapely, který podepsal, našel takhle. Jo, samozřejmě, že musí mít
trochu talent poznat na kapele zajímavý elementy, aby mělo cenu se jí
zabývat. A Trávníček to dělá už léta stejně. Vždycky mi volá a říká:
"Hele, ty vole, najdi si támhleto a poslechni si tuhle kapelu." Spoustu
kapel podepsal, aniž by je viděl hrát živě. Jednoduše měli na netu demo
a on se s nima domluvil. Dává kapelám, co by jim tady nikdo jinej
nedal. Totální svobodu a možnost vydat nosič. A v rámci svých možností
jim udělá promotion. Jestli se chytí nebo ne už si pak žije svým
vlastním životem. A má úspěchy. Udělal takhle Nihilisty, Skyline…
No a protože jsme dobrý známý, přišel Dan se Scissorhands. Že jim chce
udělat desku a jestli bych na to nedohlídl. A protože jsem je už před
tím znal a docela se mi líbili a protože taky spousta lidí říkala, že
Scissorhands jsou takový Sunshine před 25 lety, i když se tomu kluci
brání., kývnul jsem, že to udělám rád s tím, že s náma budou hrát
nějaký koncerty, aby se vůbec dostali ven.
Poslední klip, co vám vyšel, je dobrej. Kde se vzal?
Baví nás vizuální věci a nikdy nikomu neříkáme, že potřebujeme
udělat klip, aby ho natočil a my řekli prostě fajn, super, pošleme ho
do televize. Vždycky jsme měli maximální možnou kontrolu nad výsledkem.
Na druhou stranu jsou při natáčení omezený prostředky, ať už to bylo v
Americe, kde rozpočet nebyl nijak velký, nebo v Čechách, kde, když
vydáváš u firmy, tak v rámci rozpočtu na desku na klip peníze skoro
nedostaneš.
Proto všechny klipy, co tady vznikají, natáčí nějaká reklamka, která
potřebuje, nebo chce udělat něco nekomerčního, aby se tím mohla
prezentovat. A tak se z komerčního projektu vezmou peníze, přemluví se
štáb, aby to udělal za půlku v sobotu, komparsu se udělá kafe a dá se
jim tyčinka Mars a dvě stovky na den. Takhle se u nás točí klipy.
Všechny klipy jsme do teď dělali přes velký reklamky, který tuhle
možnost nabízejí a chytnou se na to, že je kapela docela vidět. Jenže
už nás nebavilo v klipech věčně hrát na kytary a proto jsme si řekli,
že oslovíme někoho, kdo vymyslí koncept od začátku do konce sám a že do
toho nebudeme výjimečně zasahovat vůbec.
Původně klip měla točit jedna dokumentaristka, která nám ale
nakonec řekla, že má docela strach, protože ví, jak všechno hrozně
řešíme a kontrolujeme, ale že má kamaráda, který klipy točí. Byl to
Honza Zajíček, co do tý doby dělal klipy pro úplně jiný žánry. Točil
pro PSH, Pio Squad, hrál ve WWW. Měl úplně jinou estetiku, která se nám
ale docela líbila, a navíc o to hrozně stál. Celý to napsal a vymyslel
on.
Dopředu je vždycky hrozně těžký odhadnout jen podle
testovacích videií, jak bude vypadat celek. A my se dostali do stádia,
kdy se nám proces tvorby přestal líbit a vůbec jsme nevěděli, jestli to
dodělat. Trochu jsme se kvůli tomu posekali, protože se utratily
peníze, který se na to sehnaly.
Klip byl natočený už někdy v listopadu loňskýho roku a my
Honzovi pak jakoby dali nůž na krk a řekli mu: "Jestli to chceš
dodělat, tak to dodělej. Ale může se stát, že to doděláš a my řekneme,
že se nám to nelíbí a nepustíme to ven." On to akcepatoval s tím, že má
dost jiný práce, co ho živí a že to doděláme někdy později. Prostě
kompromis. Dodělal to teď a nakonec to nebyl takový průser a pustili
jsme to ven.
Takže co na klip teď tedy říkáš?
Je podle mě super, se spoustou vychytaných detailů. A Honza
podle mě precizně a hrozně šikovně pracuje s efekty. Všechny ty
vychytávky jsou jeho nápady a jeho realizace. Jen si myslím, že k nám
se to úplně moc nehodí. Taky jsme si už řekli, že je to poslední klip s
patetickým řešícím vztahovým nádechem a že už nic takovýho dělat
nechceme.
Ale jsme za něj vděčný a děkujeme. Lidi na to reagují hrozně
dobře. Zatím jsme neměli skoro žádný negativní reakce. A naopak se
ozvali i ti, od kterých bych to vůbec nečekal. Účel to tedy asi
splnilo, ale stejně bych to dělal jinak. Nejde tu o kritiku, jen o to,
že je hrozně těžký, když má kapela nějaký vnitřní mechanismy, který
chápou jen lidi, který se na tom bezprostředně podílí, a pak přijde
někdo zvenčí a chce tomu dát formu a podobu. Jenom vzácně se to potká.
Může to být i dobře, prostě jiný úhel pohledu, ale myslím si, že ve víc
případech se to spíš míjí. A je to průser, protože je blbost, aby si
kapela sama točila a režírovala klipy.
Máte už rozdělaný další klip?
Máme. Objevil nás jeden kluk, Angličan, který žije v Čechách. Byl s námi v Japonsku. Oslovil nás, že by s námi chtěl natočit krátký dokument a tak v Japonsku točil živáky a pak z toho udělal krátký filmeček. Když jsme se znova potkali, říkal, že má nějaký nápady a že by chtěl zkusit udělat klip. Přišel s konceptem, který nám vyhovoval, takový komiksový model. Celý to bude animovaný s pár živými sekvencemi. Hodně low fi, dělaný trochu na koleni. Nedávno jsem viděl pár animací a myslím, že by to mohlo být právě to, co nás posune ve vizuálu někam dál. Takže snad v horizontu půl roku, pokud se seženou peníze, bychom mohli mít další klip. Poslední k téhle desce. Pak budeme dělat něco dalšího.
Blíží se fesťáky, chystáte nějakou vychytávku?
Hrajeme Nova Rock, velký festival v Rakousku pro 50-70 tisíc lidí, kam se nám podařilo se nominovat. Je to jeden z mála, který má letos Rage Against The Machine. Samozřejmě budeme hrát na malé stage někdy odpoledne, ale to je úplně jedno. Pak hrajeme Sziget a taky Rock Planet v Táboře. Pojedeme do bývalé Jugoslávie na mainstreamový festival pro 60 tisíc lidí. A jestli to dopadne, v červnu bychom měli jet na velký festival v Kuala Lumpur a v Singapuru. Na podzim asi pojedeme asijské turné, chtěli bychom do Číny.
Asie? Co od toho čekáš?
Myslím, že celkově bude hrozně zajímavá. Například ten Kuala
Lumpur je opravdu velký festival na evropské nebo americké úrovni. A
pár kapel, co jelo čínské turné, říkalo, že je to mazec. Úplně jiná
destinace a lidi mají úplně jiný vztah.
Třeba Japonsko je ve vnímání tak nějak mezi Čínou a Evropou.
Děje se tam toho docela dost, všechny kapely jezdí do Japonska. Japonci
dělají dva velké festivaly, kde hraje komplet světová špička. A
nominovat se tam je docela hustý. Japonci jsou hrozně sofistikovaní,
sledují, co se děje, znají všechny mladé kapely. A mají hroznou výhodu
v tom, že nejsou snobi. Je to dané mentalitou. Dávají najevo emoce a
jsou hrozně příjemní, milí a nezákeřní. Nejsou tak poznamenaní
evropskou a americkou etikou. A podle mě je Asie taková celá. Jen do
Číny nejezdí tolik kapel, a proto jsou lidi tam vděční.
Co musí kapela pro tak "velkou nominaci" udělat?
Všechny velké bookingové agentury hledají nová teritoria a
snaží se tam expandovat. Je to trh. A člověk, který bookuje pro nás, se
potkal na mezinárodním semináři s lidmi, kteří začali Asii dělat ve
velkém. Shodou okolností jsme navíc hráli v lednu takový showcastový
festival v Holandsku, kam přesně tihle lidi jezdí hledat talenty. Je to
takový market. Během víkendu tam ve všech klubech hrají kapely zadarmo
a sjíždějí se tam lidé z celé Evropy vybrat si, s kým budou dál
spolupracovat. Na základě toho jsme dostali nabídku hrát i tyhle
asijské festivaly. V Holandsku jsme totiž odehráli docela dobrý
koncert a taky na něm byli důležití lidé, které se podařilo oslovit a
sezvat. Pak nám nabídli spolupráci. Prostě jsijako maso. Když odehrajem
koncert na houby, nikdo po nás ani neštěkne. Ve všem jsou ale zase
jenom prachy, haha :o)